Bunkr z vulkanického betonu

Bunkr z vulkanického betonu

Krajinou San Rafael Valley procházeli první domorodí zemědělci, lovci i sběrači, později pak dobyvatelé a misionáři, horníci i kovbojové. Krajina pravého Divokého západu. Casa Caldera vyrostla v historickém, sociálním, geologickém i klimatickém kontextu s místním krajem.

Do drsné přírody jihovýchodní Arizony, na místo vzdálené jen dvě hodiny jízdy od hranice USA s Mexikem, zasadili architekti ze studia DUST minimalisticky pojatý dům připomínající bunkr. Jeho autoři navrhli dům tak, aby obyvatelům nabídl velkorysý výhled do otevřené krajiny, ale také pocit bezpečí a komfortu.

Dům vyrůstá mezi suchými prérijními travinami. Koncept elementárního tvaru kvádru se stěnami o téměř půlmetrové tloušťce splývá s prostředím, zároveň jej však díky jeho jasně definované, osobité architektuře nelze přehlédnout.

Jako materiál zvolili architekti vulkanický beton, takzvaný lavacrete, který dobře zapadá do charakteru místní krajiny. Beton s příměsí vulkanického kameniva, typický svou zajímavou povrchovou strukturou, byl používán už za dob starého Říma. O současnou popularizaci a rozšíření lavacrete se zasloužili architekti Paul Schwam a Randall Ewers.

Zaguan
Chlazení je zajištěno přirozeným příčným větráním dveřmi a okny, topí se dřevem, které pochází z rozlehlého pozemku náležícímu k domu.

Voda je čerpána ze studny, elektrické spotřebiče napájí solární energie. Návrh Casa Caldera vychází z lidové typologie místní architektury zvané .

Nachází se zde dvě ložnice, mezi nimi obývací pokoj, nosným prvkem dispozice je široká příčně situovaná chodba.

Velké skládací dveře na obou jejích koncích propojují interiér s vnějším prostorem.

Jednoduše a zároveň velkoryse koncipovaný dům tak harmonicky splývá s místní flórou a rázem krajiny.

TEXT: TEREZA JANIŠOVÁ
FOTO: CADE HAYES, V2COM, DUST