Při zařizování interiéru nelze použít žádnou šablonu

Při zařizování interiéru nelze použít žádnou šablonu

Současná společnost se snaží vše roztřídit a zaškatulkovat, dát věcem alespoň zdání řádu a přehlednosti. Je tomu tak i v případě zařizování interiérů. Z časopisů i internetových serverů na nás pokukují „in“ skandinávské (vintage, retro) doplňky, nábytek, materiály, barvy... Opravdu jde o svébytné styly či jen o snahu zvýšit prodejnost určitého druhu zboží? Zařazení do stylové škatulky dodává zdání módnosti a atraktivnosti. Abych zjistila, jak by to s interiérovými styly mohlo být ve skutečnosti, oslovila jsem MgA. Pavla Nového z 0,5 Studia.

Chtějí po Vás klienti návrhy interiérů v podobném duchu?

Musím říci, že naši klienti nás s podobnými požadavky neoslovují. Většinou nemají takto konkrétní či spíše nekonkrétní požadavky. Tyto styly jsou zobecňující, dávají laikům návod, jak se v tématu interiérového designu orientovat. Pro mne je škatulkování nepodstatné. Dokonce si myslím, že bych s takovým zadáním neuměl pracovat. Klienti si nás vybírají kvůli specifickému přístupu a vizualitě výsledků. Naše pojetí je poměrně civilní, prosté exhibice středostavovských symbolů bohatství. Zastupuje racionální postoj k využívání prostoru a prolíná jej s pohodlím a střídmostí. Vše, co by měl kvalitní architekt umět nabídnout svým klientům.

Interiérový design obecně nabízí bohatou škálu stylů, částečně spjatých s architekturou. Může se dnes vyvinout nějaký ryze osobitý, výrazný styl, například jako ve své době třeba kubismus či secese?

Myslím si, že v rámci současné společenské a kulturní vyspělosti naší civilizace to není možné. Situace, kdy by se projevil nějaký univerzální styl, kterým byla například secese, je v dnešním individualistním světě podle mého názoru nepravděpodobná. Ne náhodou se o secesi mluví jako o posledním univerzálním stylu. Naproti tomu kubismus, umělecké hnutí, pod jehož vlivem tvořilo určité množství umělců, by mohl mít v dnešní době paralely.

Jistě se dají vysledovat určité osobité styly jednotlivců nebo studií a jejich následovníci. Nedokážu si ale představit, že by se určitá mezinárodní skupina hlásila ke společnému manifestu a měla by širší společenský vliv jako kubistické hnutí na začátku minulého století. Takže ne, žádné nové obecně platné ideje pro tvorbu interiérového designu se dle mého názoru neformují.

Co si vlastně lze představit pod pojmem interiérový design? Co vše zahrnuje, těžko se spokojíme pouze s nábytkem a barvami?

Vnímat interiérový design jen jako nábytek a barvy, ideálně doplněné textiliemi, je opravdu naivní. Interiérový design, tak jak jej děláme my, je hlavně práce s klientem a jeho požadavky. Když pominu proces návrhu a projekční činnost, které bezpodmínečně předchází realizaci, tak interiérový design začíná již na stavbě. Architekt musí mít znalosti z různých oborů spojených se stavitelstvím, aby mohl úspěšně řídit realizaci ke kvalitnímu výsledku a ovlivňovat ostatní profese jak v průběhu projektování, tak přímo při provádění.

Jak se podle Vašeho názoru mění a vyvíjí český interiérový design? Má také své určité osobité rysy?

Nastavit si hodnotící kritéria na český interiérový design přesahuje možnosti tohoto rozhovoru. Mohu ale říci, že naštěstí se situace v rámci české interiérové tvorby vyvíjí a stále více lidí se zajímá o to, v jakém prostředí tráví čas. Díky tomu máme práci. Podle mého názoru se v dnešním propojeném světě osobité rysy natolik míchají, že o ryze českém specifickém interiérovém designu se mluvit nedá. Lze ale jistě sledovat některé regionální detaily, které nám geografickou polohu interiéru mohou napovědět. Nevkus je ale všude a má tisíce podob.

Co dnes „letí“ v designu ve světě a co u nás, je dnešní český design „cool“ a má co dát světu ☺?

V Čechách je množství mladých kvalitních designerů, bohužel je tu jen poměrně malá cílová skupina spotřebitelů. Nemyslím si, že by expandování do světa byla nutně jediná správná
cesta. Za smysluplnější považuji pozvolnou kultivaci domácího prostředí.

Text: Dana D. Daňková
Foto: Peter Fabo